PODBOŘANY - 28.05.2026
V podbořanském kině se právě dnes rozsvítí filmové plátno pro zcela nové tvůrce. Do pilotního ročníku Festivalu žákovských videí se zapojilo dvaadvacet škol z Chomutovska, Žatecka a Podbořanska.
Školáci dostali za úkol natočit krátké snímky o tom, jak vnímají místa, kde žijí. O tom, jak děti vidí svůj domov, proč festival záměrně nemá žádného vítěze a jak může kamera v ruce pomoci změnit budoucnost celého regionu, jsme si povídali s Bc. Lenkou Vaňkovou z projektu Transformace hrou, který celou akci zaštiťuje.
Dvaadvacet přihlášených škol z Chomutovska, Žatecka a Podbořanska je na pilotní ročník úctyhodné číslo. Čekali jste takový zájem?
Tak trochu jsme v něj doufali. Vzhledem k tomu, že tento formát zkoušíme úplně poprvé, nastavili jsme si sami pro sebe logickou úvahou hranici dvaceti škol. Vycházeli jsme z toho, že máme čtyři oblasti a z každé by se mohlo zapojit pět škol. Nakonec je rozložení přihlášených zařízení trochu jiné, ale to v této fázi není důležité. Pevně věříme, že se festival povede, schools si to mezi sebou řeknou a příště budeme muset registrace uzavírat ještě před termínem kvůli naplněné kapacitě.
Zadáním pro žáky bylo pojmenovat, co se jim v místě, kde žijí, líbí a co ne. Překvapilo vás v odevzdaných videích něco a vidí děti náš kraj jinak než dospělí?
Děti mají obrovskou výhodu v tom, že jsou stále jako houby, které neustále nasávají nové poznatky a vědomosti. Nejsou ještě tolik ovlivněny tvrdým světem kolem sebe a žijí v určité iluzi, o kterou bohužel vstupem do dospělosti přicházejí. Proto ve svých pohledech vůbec nemusí řešit, zda na nějakou změnu jsou nebo nejsou peníze, nebo jestli je v obci důležitější dopravní infrastruktura či oprava laviček v parku. Pro ně je zkrátka zásadní to, co samy vidí. Ale ještě důležitější je pro ně pocit, aby jim někdo naslouchal a aby se cítily jako plnohodnotní obyvatelé svých měst. Přistihla jsem se, že jsem si u některých prací říkala, proč vlastně věci, které děti vidí jako zajímavé, já sama přehlížím. Je to tím, že jsem dospělá a vnímám svět odlišně. Co má váhu pro můj život, nemusí být vůbec podstatné pro mladého člověka. Některá videa navíc velmi dobře a originálně pracují s moderními trendy, jako je umělá inteligence, kterou žáci pochopili jako příjemného pomocníka, nikoli jako někoho, kdo udělá celou práci za ně. Za každým snímkem je vidět obrovský kus práce dětí i učitelů, kteří jim dělali mentory a rádce.
Festival je kompletně nesoutěžní. Proč jste zvolili tuhle cestu místo klasického hledání vítěze?
Důvod je jednoduchý, chtěli jsme zapojit co nejvíce škol. Jsou totiž zařízení, která mají vlastní filmová studia nebo s kamerami běžně pracují, ale pak jsou tu školy, které nemají vůbec nic, jen odhodlané žáky a obyčejný telefon. Protože jsme chtěli hned od začátku odbourat obavy, že něčí video nebude dost dobré nebo kvalitní, rozhodli jsme se nehledat vítěze. Naším cílem bylo motivovat školáky ke společné tvorbě a ke smysluplnému trávení času s jasně viditelným výsledkem. Byl to také podstatný prvek pro samotné pedagogy. Věřím, že někteří z nich by školu vůbec nepřihlásili, kdyby měli strach, že v soutěži neobstojí.
Myslíte, že právě kamera v ruce může dětem pomoci najít k domovu bližší vztah?
Jsme o tom v týmu pevně přesvědčeni. Dnešní děti natáčejí spoustu různých videí jen tak, bez hlubšího rozmyslu. Nyní ale musely jasně pojmenovat, co chtějí natočit, co chtějí o svém městě či obci říct a zamyslet se nad tím, co je u nich hezké, případně upozornit na to, co by mohlo být lepší s ohledem na jejich budoucí dospělý život. Pokud jim vedení měst a obcí bude naslouchat a respektovat jejich názory, mohou z dnešních dětí vyrůst angažovaní lidé, kterým bude opravdu záležet na tom, kde a s kým žijí.
Pokud se akce v Podbořanech osvědčí, plánujete ji příští rok rozšířit do celého Ústeckého kraje. Co bude pro toto rozhodnutí zásadní?
Určitě náš vlastní pocit a také zpětná vazba z jednotlivých škol. Chceme vědět, jak práci žáků vnímaly a zda v takových akcích vidí reálnou podporu ve vzdělávání a rozvoji osobnosti. Samozřejmě budeme chtít znát i názor zřizovatelů škol a představitelů obcí, kteří jsou na festival pozváni. Nechceme, aby tam seděli jen jako běžní diváci, ale jako ti, kteří budou mladým lidem naslouchat a mohou pak společně ve svých městech věci reálně měnit. O to raději pak třeba celou akci příště podpoří.
Na festivalu budou přítomni i odborníci z branže. Jak moc je pro dnešní školáky důležité, aby se naučili s videem pracovat i po té řemeslné stránce?
Chceme kreativním žákům ukázat, že audiovizuální tvorba může být jejich budoucí kariérou. Ústecký kraj má v rámci své současné transformace z těžkého těžebního a energetického průmyslu velké ambice být pestrý, co se týče profesí. Potřebujeme rozvíjet kapacity, které budou lidem zvenčí prezentovat, že náš kraj se změnil, je dobrým místem pro život a nabízí spoustu nových příležitostí. Budeme rádi, pokud mezi profesionály a žáky vznikne dialog o jejich možném budoucím povolání v kreativním průmyslu. Chceme v mladých lidech podpořit zájem o rozvoj v tom, co je baví, a ukázat jim, že možnosti uplatnění v kraji jsou pestré, takže při hledání kariéry nemusí dělat velké kompromisy mezi svými zájmy a místem práce.
Podbořany rozhovor Lenka Vaňková Festival žákovských videí Transformace hrou Kino Podbořany kreativní průmysl
