LOUNY - 22.11.2025
Problémy s dýcháním začal mít pětapadesátiletý Martin z Loun před pěti lety, krátce po prodělání covidu-19. Zpočátku tomu nevěnoval pozornost a zadýchávání přičítal dozvukům infekce. Když už ale nedokázal bez odpočinku vyjít ani patnáct schodů k bytu, vyhledal lékaře. Skutečná diagnóza byla vážná – idiopatická plicní arteriální hypertenze. Díky specialistům z IKEM a moderní technologii se však dokázal vrátit zpět do života.
Příběh Martina začal nenápadně. Potíže s dechem se staly jeho každodenním společníkem doma i v práci. Zlom nastal po třech měsících trápení. Vyjít schody k vlastnímu bytu se stalo téměř nepřekonatelnou překážkou, kterou musel zdolávat s několika přestávkami. V březnu 2021 se proto objednal na plicní ambulanci v Praze. Běžná vyšetření však příčinu neodhalila a předepsané kortikoidy s inhalacemi přinesly jen dočasnou úlevu.
Zlom v diagnostice nastal až po odeslání do pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Zde se pacient dostal do péče docenta Hikmeta Al-Hitiho. Klíčem k odhalení problému byla katetrizace, při které lékaři změřili krevní tlak přímo v plicích. Výsledky ukázaly na idiopatickou plicní arteriální hypertenzi (PAH). Jde o stav, kdy dochází k nebezpečnému vzestupu tlaku v plicních cévách a krev se v plicích nedostatečně okysličuje.
Martin musel kvůli nemoci opustit zaměstnání a skončil v invalidním důchodu. Léčba v IKEMu však postupně zabírala. Zásadní obrat přinesla malá pumpa, která mu v pravidelných intervalech dávkovala lék přímo do podkoží, a později implantace speciálního čipu. Ten umožňuje domácí monitoring tlaku v plicích. Martin si doma lehne na speciální podložku, která data načte a odešle přímo lékařům. Ti tak mají okamžitý přehled o jeho stavu a mohou na dálku upravovat dávkování léků.
V roce 2024 fungovala nová terapie tak dobře, že lékaři mohli pumpu odstranit. Nyní Martin dojíždí do nemocnice jen na injekce jednou za tři týdny a data z čipu odesílá dvakrát týdně. Jeho stav je stabilizovaný. Ačkoliv se musí vyhýbat extrémní zátěži a opustil bojové sporty, našel si nové koníčky v historii a procházkách přírodou s rodinou.
Podle docenta Hikmeta Al-Hitiho, koordinátora centra pro léčbu plicní hypertenze v IKEM, došlo v posledních třiceti letech k obrovskému pokroku v léčbě této nemoci. Upozorňuje však, že PAH nemá specifické příznaky, a proto se často rozpoznává pozdě. Varovným signálem bývá zhoršující se dušnost při námaze a malá výkonnost. Nemoc má kromě zdravotních i výrazné socioekonomické dopady, kdy většina pacientů v produktivním věku končí v invalidním důchodu. Vzhledem ke složitosti léčby by se pacienti měli soustřeďovat do vysoce specializovaných center, která disponují potřebnými zkušenostmi i technologiemi.
Zdroj a foto: Ing. Barbora Mertová
