ÚSTECKÝ KRAJ - 02.11.2025
Český pracovní trh se už delší dobu potýká s paradoxem. Firmy zoufale hledají zaměstnance, zatímco na úřadech práce zůstávají desetitisíce volných lidí. Mnozí zaměstnavatelé proto sahají po pracovní síle ze zahraničí, jiní volají po změně přístupu k domácím uchazečům.
Podle údajů Českého statistického úřadu dosahovala míra nezaměstnanosti v červenci letošního roku 3,2 procenta. I přes tento nízký podíl patří Česko dlouhodobě mezi země s nejnižší nezaměstnaností v celé Evropské unii. Rozdíl mezi nabídkou a poptávkou je ale zásadní – v evidenci úřadů převažují lidé s nižší kvalifikací a dlouhodobě nezaměstnaní.
„Firmy jsou zvyklé na tradiční model – hledají levnou a rychlou pracovní sílu. Jenže na trhu je stále dost lidí, kteří chtějí pracovat, jen očekávají férové podmínky a možnost skloubení práce s rodinou,“ říká Michal Mikulášek, CEO společnosti Prodator.
Podle statistik nejvíce volných míst připadá na Prahu a Středočeský kraj, kde zaměstnavatelé hledají zejména dělníky ve stavebnictví, skladníky, montážní dělníky nebo řidiče. Problémem je ale nesoulad mezi požadovanou a nabízenou kvalifikací. Řešením by mohlo být posílení rekvalifikací a aktivní politiky zaměstnanosti.
Podle Gabriely Hrbáčkové z personální agentury HOFMANN WIZARD české firmy často přehlížejí potenciál lidí nad 55 let a rodičů na mateřské. „Musíme se otevřít i zahraničním pracovníkům. Demografická křivka je neúprosná – ročně odchází do důchodu přes 120 tisíc lidí, ale jen 90 tisíc jich na trh přichází. Pokud neotevřeme trh odborníkům ze světa, ohrozíme konkurenceschopnost,“ upozorňuje.
Podíl cizinců na českém trhu práce dosáhl historického maxima – podle ČSÚ v roce 2023 pracovalo v ČR přes 940 tisíc cizinců, což představuje téměř pětinu všech zaměstnaných. Mnohé firmy jejich přítomnost vnímají jako nezbytnou podmínku pro udržení provozu.
„Bez zahraničních pracovníků bychom v některých regionech jen těžko obsadili klíčové pozice,“ potvrzuje Michael Vávra z Foxconnu. Podle něj nejde o levnou náhradu Čechů, ale o nutnost zajistit provoz. Náklady na relokaci a začlenění cizinců jsou přitom značné.
Zkušenosti z jiných zemí ukazují, že aktivní přístup státu může pomoci. Například v Německu masivně investují do rekvalifikací dlouhodobě nezaměstnaných a v Rakousku dostávají zaměstnavatelé finanční podporu, pokud dají šanci lidem nad padesát nebo rodičům po rodičovské dovolené.
Česko ale zatím tak daleko není. „Dovoz pracovní síly ze zahraničí není všelék. Pokud chceme být konkurenceschopní, musíme se naučit lépe využívat domácí zdroje a vytvořit podmínky, které motivují lidi vrátit se do práce,“ uzavírá Michal Mikulášek.
Zdroj: Lucia van Middendorp
pracovní trh nezaměstnanost červenec 2025 česká ekonomika
