LOVOSICE - 01/10/2026
První říjnový den roku 1756 zahalovala okolí Lovosic hustá mlha. O několik hodin později hořelo předměstí i část městské zástavby a v krajině pod Lovošem zůstávali mrtví a ranění. Dne 1. října si připomínáme 270 let od bitvy, která patřila k úvodním střetům sedmileté války a přenesla soupeření evropských mocností přímo do severních Čech.
Za střetem pruské a rakouské armády stál dlouhodobý zápas o moc. Marie Terezie se nehodlala smířit se ztrátou Slezska, které v předchozích válkách získalo Prusko. Pruský král Fridrich II. se zase obával svých protivníků a rozhodl se udeřit dřív, než proti němu společně zasáhnou. Koncem srpna 1756 vpadl do Saska. Jeho vojáci následně obklíčili saskou armádu u Pirny a pruské jednotky pronikly také do severních Čech.
Lovosice se ocitly v cestě vojsk díky své poloze mezi Saskem a českým vnitrozemím. Rakouský maršál Maximilian Browne chtěl pomoci obklíčeným Sasům, zatímco Fridrich se snažil prosadit vlastní postup. Pod Lovošem tak proti sobě stanuly armády o desítkách tisíc mužů. Ranní mlha komplikovala přehled o protivníkovi. Pruský král se zpočátku domníval, že má před sebou pouze rakouský předvoj.
Přibližně v půl osmé ráno zahájila děla palbu. Následovaly útoky pruského jezdectva, které však narazily na tvrdou obranu. Jezdci se dostávali pod palbu z více stran a museli ustupovat.
Rozsahem jezdeckých bojů přitom Lovosice mimořádně vynikají. Podle Vojenského historického ústavu Praha se zde střetlo až kolem dvaceti tisíc jezdců. Pravděpodobně tak šlo o největší jezdecký střet na našem území.
O výsledku se postupně začalo rozhodovat na svazích Lovoše, mezi vinicemi a kamennými zídkami. Ty poskytovaly obráncům kryt, zároveň ale znesnadňovaly pohyb a udržení sevřených řad. Pruským jednotkám se nakonec podařilo zatlačit protivníka směrem k městu.
Boj sestoupil ze svahů až do lovosických ulic. Rakouští vojáci se bránili ze stavení a pruský postup se znovu zadrhl. Podle historického rozboru zveřejněného Vojenským historickým ústavem pak Prusové zapálili předměstí a ostřelovali domy, v nichž se obránci drželi. Rakouské jednotky musely město vyklidit. Hořely také Sulejovice; v samotných Lovosicích podle tohoto zdroje vyhořelo přibližně třicet domů.
Prusové ovládli město i bojiště, jednoznačné vítězství to však nebylo. Browne dokázal své vojsko stáhnout a vyčerpaní protivníci jej nepronásledovali. Historik Aleš Binar z Univerzity obrany hodnotí střet jako nerozhodný. Obsazené bojiště totiž ještě neznamenalo zničenou nepřátelskou armádu ani rozhodnutí války.
Ztráty se na obou stranách počítaly na tisíce. Vojenský historický ústav uvádí na rakouské straně 2 863 padlých, raněných a nezvěstných, na pruské 3 304 mužů. Jde o souhrnné ztráty, nikoli pouze o počty mrtvých.
Lovosická bitva byla prvním velkým střetnutím sedmileté války na středoevropském bojišti. Samotný konflikt zasáhl vedle Evropy také zámoří a skončil až v roce 1763. České země přitom čekaly další boje, mimo jiné u Prahy a Kolína v roce 1757.
Zdroje: Vojenský historický ústav Praha – dvoudílný text „Pravděpodobně největší jezdecká bitva na území České republiky“, historický rozbor Jiřího Hofmana s úvodem Zdeňka Munzara; Univerzita obrany – Aleš Binar: „Historický kalendář: Bitva u Lovosic dne 1. října 1756“.
Foto: Jezdci v ranní mlze. Ilustrační obrázek vytvořený pomocí AI.
Lovosice bitva u Lovosic Lovoš sedmiletá válka historie
