ČR - 01.10.2025
Téma inkluze ve školství je v České republice dlouhodobě diskutovaným a kontroverzním tématem, které vyvolává silné reakce jak mezi odborníky, tak i v široké veřejnosti. Zatímco zastánci inkluzivního vzdělávání hovoří o rovných příležitostech a přínosu pro celou společnost, odpůrci často poukazují na praktické problémy ve výuce a obavy o kvalitu vzdělávání. Nedávný výzkum Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) ukázal, že česká veřejnost je v této otázce hluboce rozdělena, přičemž největší nesouhlas panuje se společným vzděláváním dětí s mentálním postižením.
Základní principy inkluzivního vzdělávání
Inkluze je princip, který usiluje o to, aby každé dítě, bez ohledu na jeho individuální potřeby, schopnosti, zdravotní stav nebo sociální zázemí, mělo právo na vzdělávání ve standardních školách a třídách. Cílem není pouze umístit dítě s postižením do běžné třídy, ale aktivně přizpůsobit výuku a školní prostředí tak, aby vyhovovalo všem žákům.
Podstata inkluzivního vzdělávání spočívá v individuálním přístupu, kdy by měl každý žák dostávat takovou podporu, jakou potřebuje. To v praxi znamená přidělení asistenta pedagoga, zajištění speciálních pomůcek, nebo vytvoření individuálního vzdělávacího plánu. Současně je nezbytné odstranění bariér, a to nejen těch fyzických, jako je bezbariérový přístup, ale i psychologických a didaktických. Klíčovým prvkem je společné prostředí, kde se děti s různými atributy učí a vyrůstají společně. Inkluzivní vzdělávání je zakotveno v českém školském zákoně od roku 2016, kdy vstoupila v platnost jeho významná novela.
Přínosy pro společnost, ale i vážná rizika
Zastánci inkluze argumentují především etickými a sociálními přínosy. Inkluze zajišťuje dětem se speciálními vzdělávacími potřebami právo na kvalitní vzdělání v běžném prostředí a nabízí jim rovné příležitosti. Důležitým faktorem je sociální rozvoj, neboť pomáhá dětem s postižením lépe se integrovat do společnosti a vrstevníkům učí toleranci, empatii a respekt k odlišnostem. Přizpůsobení výuky individuálním potřebám navíc může prospět i dětem bez postižení.
Na druhé straně je inkluze často kritizována kvůli problémům s implementací a obavám z dopadu na kvalitu výuky. Jedním z hlavních problémů je zátěž pro pedagogy. Učitelé se často necítí dostatečně vyškoleni a vybaveni k práci s různorodou třídou, což vede k jejich přetížení. Kritici poukazují také na nedostatečné financování a podporu, nedostatek asistentů pedagoga a potřebné psychologické péče na školách. To vede k obavám o kvalitu výuky, kdy se rodiče dětí bez speciálních potřeb obávají, že pomalejší tempo výuky nebo nároky na učitele kvůli péči o děti s postižením mohou zpomalovat vzdělávání jejich dětí. Při nedostatečné podpoře navíc hrozí riziko, že děti s postižením nebudou v běžné třídě prospívat nebo se budou cítit izolované.
Veřejnost je skeptická: Proti inkluzi dětí s mentálním postižením jsou čtyři z pěti lidí
Nedávné šetření CVVM SOÚ AV ČR, provedené v druhé polovině srpna 2025, jasně ukázalo, že inkluzivní vzdělávání je mezi Čechy nejméně podporovaným opatřením ve školství, pokud jde o společné vzdělávání dětí s handicapem.
Z výsledků výzkumu vyplývá, že největší obavy panují z inkluze dětí s mentálním postižením, kde s ní nesouhlasí téměř čtyři pětiny (72 %) občanů. Se společným vzděláváním dětí se zrakovým či sluchovým postižením nesouhlasí polovina (42 %) Čechů. Nejméně kontroverzní je inkluze dětí s tělesným zdravotním postižením, kde je proti více než pětina (21 %) české společnosti.
Postoj veřejnosti se naopak výrazně liší u jiných typů školských zařízení. Občané masivně podporují existenci různých typů škol, což naznačuje, že většina preferuje spíše systém oddělených specializovaných škol pro děti s vážnějšími handicapy. Nejvyšší podporu mají speciální školy pro děti se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, s nimiž souhlasí 87 % veřejnosti. Stejně silnou podporu mají i základní školy s rozšířenou výukou.
Veřejnost mnohem silněji podporuje opatření týkající se předškolního vzdělávání a přijímacích zkoušek, než inkluzi či prodloužení povinné školní docházky. 84 % občanů například podporuje povinný poslední rok předškolní docházky, a 72 % je pro garantované místo v mateřské škole pro děti starší dvou let. Rovněž 66 % souhlasí s jednotnými přijímacími zkouškami na maturitní obory. Nejméně populárním opatřením je pak navrhované prodloužení povinné školní docházky na 10 let, s nímž nesouhlasí 59 % veřejnosti.
Prioritou je specializace
Výsledky výzkumu potvrzují, že ačkoliv inkluze vychází ze šlechetných a humanistických principů, její praktické provádění a dopady na české školství vyvolávají značné obavy. Veřejnost zjevně stále silně věří v systém, který pro žáky s vážnějšími speciálními potřebami zajišťuje kvalitní a specializovanou péči v oddělených zařízeních, jako jsou speciální školy. Důvěra ve společné vzdělávání stoupá s klesající závažností postižení, ale celková skepse poukazuje na nutnost lepší informovanosti, robustnější podpory pro pedagogy a důkladnější zajištění podmínek, aby inkluze v praxi skutečně prospívala všem dětem – jak těm se speciálními potřebami, tak i jejich vrstevníkům.
Foto: Ilustrační foto, AI
inkluze ve školství inkluze názory veřejnosti CVVM inkluze 2025 speciální školy vs inkluze vzdělávání dětí s postižením nevýhody inkluze
