NORILSK /RUSKO/ - 15. listopadu 2026
Co může spojovat regionální zpravodajský portál z Ústeckého kraje s mladým mužem, který žije tisíce kilometrů daleko, za severním polárním kruhem? Odpovědí je sociální síť X. Právě díky ní jsme poznali třiadvacetiletého Maksima z ruského Norilsku. Města postaveného na věčně zmrzlé půdě, kde zima dokáže ochromit každodenní život a slunce se na dlouhé týdny ztrácí za obzorem.
Maksim už nějaký čas sleduje iUstecko.cz na síti X a nyní se rozhodl našim čtenářům přiblížit svůj vzdálený domov. Jeho vyprávění je příběhem o drsné přírodě, lidské radosti, bolestné minulosti i lásce k místu, které by mnozí z nás považovali za neobyvatelné.
Na sociální síti X se každý den objevují miliony příspěvků z nejrůznějších koutů světa. Mezi nimi také fotografie zasněžených ulic, sobů, průmyslových závodů nebo nekonečné arktické krajiny. Právě takové snímky zveřejňuje na svém profilu mladý muž vystupující pod jménem Maksim. A protože už nějaký čas sleduje také naše iUstecko.cz, začali jsme spolu komunikovat.
Z obyčejného internetového kontaktu postupně vzniklo nečekané spojení mezi Ústeckým krajem a jedním z nejseverněji položených velkých měst světa. Když jsme Maksima požádali, zda by nám o sobě a svém domově něco pověděl, ochotně souhlasil. A jeho odpovědi stojí za pozornost.
Maksimovi je 23 let. V Norilsku se narodil a prožil tam celý dosavadní život. Letos v létě dokončil magisterské studium technologických strojů a zařízení na místní Zapolární státní univerzitě. V poslední době ho stále více přitahuje fotografování, k němuž ho povzbuzují také jeho sledující na síti X.
„Rozhodl jsem se o svém městě vyprávět, protože ho považuji za zajímavé. Nepodobá se žádnému jinému městu. Snažil jsem se sdílet také pozitivní fotografie, protože obraz Norilsku na internetu bývá často spojován jen s negativními informacemi,“ vysvětluje Maksim.
Abychom pochopili, proč je pro něj tak důležité ukazovat Norilsk v jiném světle, musíme se nejprve podívat na samotné město.
Předvánoční Norilsk
Norilsk leží přibližně 300 kilometrů severně od polárního kruhu. Obklopuje ho rozlehlá tundra, krajina mechů, lišejníků, nízkých keřů a nekonečných otevřených prostorů. Zima zde trvá dlouhé měsíce, teploty mohou klesat hluboko pod minus čtyřicet stupňů a sněhové bouře dokážou výrazně omezit dopravu i pohyb lidí. Město navíc není napojeno na vzdálenou ruskou silniční ani železniční síť. Cestování do ostatních částí země je proto mnohem složitější než u nás.
Na konci listopadu přichází další zvláštnost zdejšího života – polární noc. Přibližně 45 dní, od konce listopadu do poloviny ledna, slunce vůbec nevystoupí nad obzor. Neznamená to nepřetržitou černočernou tmu, ale přirozeného denního světla je velmi málo.
A pak je tu něco, co si člověk z Ústecka jen těžko představí. Norilsk totiž stojí na permafrostu, tedy půdě, která zůstává trvale zmrzlá. Zmrzlé podloží zde může sahat až stovky metrů hluboko. Mnohé domy jsou proto založeny na speciálních pilotech, které pomáhají udržovat jejich stabilitu. Pokud půda začne rozmrzat, mohou nastat vážné problémy se základy staveb.
Žít v takovém prostředí vyžaduje přizpůsobení. Maksim ale překvapivě nezačíná vyprávění o svém městě mrazem ani sněhem. Jako první zmiňuje něco docela obyčejného.
„Na Norilsku se mi nejvíc líbí, že je to kompaktní město. Je velmi pohodlné pro člověka, který nemá auto. Z centra města se na jeho okraj dostanete maximálně za 20 až 25 minut. A celé město se dá obejít za dvě hodiny. S kamarádem jsme si to vyzkoušeli,“ vypráví.
Vzápětí ale přiznává, že zdejší podmínky rozhodně nejsou jednoduché. Při silných sněhových bouřích se lidé jen obtížně dostávají ven, veřejná doprava může být nepříjemně chladná a plánované akce se někdy musí rušit. V létě zase podle jeho zkušeností přicházejí problémy s průmyslovým znečištěním ovzduší a požáry v okolní tundře.
Festival Velký Argiš v Norilsku
Přesto se právě letos v listopadu ulice Norilsku zaplnily lidmi, kteří se přišli společně radovat. Do města se po čtyřleté přestávce vrátil festival Velký Argiš, oslava kultury a tradic původních obyvatel poloostrova Tajmyr.
Festival začal 6. listopadu v Dudince a o den později pokračoval v Norilsku. Představil kulturu pěti původních národů severu – Dolganů, Evenků, Něnců, Nganasanů a Enců. Samotné slovo argiš označuje tradiční karavanu sobích spřežení, s nimiž se kočovní obyvatelé přesouvají tundrou.
Do ulic moderního průmyslového města se tak na jeden den vrátil svět dávných tradic. Návštěvníci mohli pozorovat soby, svézt se na saních tažených husky, vyzkoušet si tradiční oblečení nebo poslouchat hudbu původních národů. Nechyběly ukázky jejich obydlí, řemesel ani způsobu života v arktické přírodě.
Festival Velký Argiš v Norilsku
Mezi návštěvníky byl také Maksim, který festival dokumentoval a své fotografie průběžně zveřejňoval na síti X.
„Nejvíce mi utkvěla v paměti atmosféra. Z různých důvodů jsem se tohoto festivalu v minulosti příliš často neúčastnil a poslední čtyři roky se vůbec nekonal. Proto bylo skvělé zažít jeho návrat,“ popisuje.
Zajímavé je, že ani silná sněhová bouře obyvatele Norilsku neodradila. Podle Maksimova odhadu festival během dne navštívilo více než tisíc lidí. Přišli navzdory počasí, které by v mnoha jiných městech podobnou akci pravděpodobně překazilo.
„Pro obyvatele Norilsku je to především možnost poznat kulturu a historii původních národů Tajmyru a vidět, jak žijí v současném světě. Lidé často nemají čas nebo chuť navštěvovat muzea a sami si vyhledávat informace. Takové setkání je proto krásnou příležitostí, jak jejich život alespoň na chvíli poznat,“ vysvětluje Maksim.
Ve svém závěrečném příspěvku z festivalu napsal také několik slov, která vystihují mnohem víc než samotnou slavnost:
„Navzdory silné sněhové bouři se lidé sešli, aby si navzájem zvedli náladu. A to je něco, co právě teď všichni tolik potřebujeme. Doufám, že vám festival také trochu rozjasnil den.“
Když však Maksim představuje svůj domov světu, nezůstává jen u veselých událostí, přírody a zasněžených ulic. Norilsk má také mimořádně bolestnou minulost, kterou jeho obyvatelé dodnes připomínají.
Norillag
Počátky rozsáhlého průmyslového města jsou neoddělitelně spojeny se stalinským systémem nucených prací. Od roku 1935 zde fungoval Norillag, jeden z pracovních táborů sovětského Gulagu. Jeho vězni budovali průmyslové závody, pracovali v dolech a podíleli se na výstavbě města. Táborový systém zde fungoval až do roku 1956. Prošly jím statisíce lidí a mnozí v krutých podmínkách zahynuli.
Pod Schmidtovou horou se dnes nachází Norilská Golgota, památník obětí politických represí vybudovaný na místě někdejšího táborového pohřebiště.
Také tomuto místu věnuje Maksim pozornost na svém profilu. Koncem října svým sledujícím představil památník nazvaný Poslední brány, jehož ústřední myšlenkou je rovnost všech lidí před Bohem bez ohledu na víru či národnost.
Další jeho příspěvky připomínaly židovské a polské oběti Norillagu, ale také památník japonských zajatců, který vznikl díky Sačiko Watanabeové. Její otec Jošio Watanabe v Norillagu zahynul. Na polském památníku se nachází také desky se jmény lidí, kteří se z táborů nikdy nevrátili.
„Věčná památka všem,“ napsal Maksim.
Památník je zasvěcen židovským obětem Norillagu
Jeho příspěvky tak vedle sebe zachycují dvě velmi odlišné tváře Norilsku. Město, v jehož ulicích dnes lidé oslavují své tradice, a místo, kde kdysi tisíce jiných lidí prožívaly utrpení, na které by se nemělo zapomínat.
A právě v tom je Maksimův pohled na domov zajímavý. Nesnaží se jeho problémy ani minulost vymazat. Chce ale připomínat, že Norilsk je také městem současných obyvatel, kteří tu mají své rodiny, přátele, radosti a sny.
Když jsme se ho zeptali, co by chtěl vzkázat lidem v České republice, odpověděl velmi osobně.
„Norilsk může na první pohled působit jako nezajímavé, depresivní, chladné a uzavřené město, kde není nic zajímavého. Ve skutečnosti je to ale město, které se neustále mění. Za posledních dvacet let se velmi proměnilo. Je světlejší a příjemnější pro život. Jeho obyvatelé jsou milí a pohostinní, navzdory drsnému podnebí a škodlivým životním podmínkám.“
Má také jedno velké přání. Chtěl by, aby se Norilsk jednou stal turistickým cílem pro návštěvníky z celého světa. Věří, že okolní krajina má co nabídnout.
Zvlášť hrdý je na Putoranskou plošinu, rozlehlou horskou oblast s hlubokými údolími, jezery a vodopády, která je zapsaná na seznamu světového přírodního dědictví UNESCO.
„Máme tu nádherná místa, především Putoranskou plošinu, kde se každý může cítit jako objevitel,“ říká.
Je zvláštní, jak blízko si někdy mohou být lidé, které od sebe dělí tisíce kilometrů. Maksim žije v úplně jiných podmínkách než my. Za okny má dlouhé měsíce sníh, jeho město stojí na zmrzlé půdě a každodenní život se musí přizpůsobovat arktickému podnebí.
Přesto nás díky několika zprávám na sociální síti spojilo něco docela obyčejného – zvědavost, zájem o svět kolem nás a chuť podělit se o vlastní příběh.
Naše regionální iUstecko.cz tak má nejen sledujícího až za severním polárním kruhem, ale díky Maksimovi také možnost přiblížit čtenářům život v místě, které většina z nás nikdy osobně nenavštíví.
Když jsme mu poděkovali za ochotu a zájem představit Norilsk lidem v České republice, odpověděl, že z toho bude mít velkou radost.
A na závěr svého vyprávění nám napsal slova, která jsme se rozhodli ponechat jako poslední i v našem článku:
„Mým cílem je snažit se ukazovat především pozitivní stránku města a možná také změnit způsob, jakým ho ostatní vnímají. Doufám, že se mi to podaří.“
Zdroj: Vlastní komunikace redakce iUstecko.cz s Maksimem a jeho příspěvky na síti X; doplňující informace: NASA Earth Observatory, Muzeum Norilsku, Tajmyrské vlastivědné muzeum, organizátoři festivalu Velký Argiš, UNESCO a odborné publikace o permafrostu. Maksimovy citace byly přeloženy z ruštiny a angličtiny.
Foto: Maksim, vlastní archiv
Norilsk Maksim Arktida severní polární kruh Rusko Tajmyr život v Arktidě permafrost Velký Argiš Norillag Gulag iUSTECKO.cz
