Sochař Jan Hendrych (1936) je znám mnoha realizacemi ve veřejném prostoru městském i krajinném.
Socha nazvaná Doktor Hugo Dux, hlava československých dadaistů odkazuje k historickému propojení kulturní scény Teplic s význačnými uměleckými směry a avantgardními tendencemi, konkrétně se jedná o vazbu na dadaismus. Vazba Teplic na dadaismus je zmíněna v česko-anglické publikaci Dr. Hugo Dux. Hlava československých dadaistů amerického universitního profesora Zeese Papanikolase (Regionální muzeem v Teplicích, p.o., 2013). Také publikace Židovské osobnosti Teplicka (Ulpan, 2019) s odkazem na dobový tisk zmiňuje, že r. 1920 vystupovali němečtí dadaisté Richard Huelsenbeck, Raoul Hausmann a Johannes Baader v Teplicích-Šanově. Při bouřlivém večírku jmenovali němečtí dadaisté židovského lékaře z Teplic, dr. Hugo Duxe, který byl pravděpodobně pouze nedělním malířem nebo se jako umělec neprojevoval vůbec, nejchytřejším občanem Teplic a hlavou československých dadaistů.
Návrh sochy Jana Hendrycha pracuje s odkazem na tuto událost, ale současně i s jejím ne zcela jasným výkladem - dlouho nejasná totožnost Hugo Duxe, výklad jména Dux (Duchcov), záměna lékaře s umělcem apod. Navazuje tak na principy dadaistické tvorby, jimiž jsou hra, mystifikace, náhodnost, spojitost nespojitelného, humor. To se odráží také ve stavbě připravované sochy – plastika kombinuje zdánlivě neslučitelné prvky a odkazy. Jednak motiv svatojakubské mušle, charakteristický pro fontány, spolu s ladným ženským tělem (tato kombinace je aluzí na Botticelliho Zrození Venuše). Hlava stojící ženské figury je však mužská – v náznaku připomíná Hugo Duxe, jak je doložen na portrétní fotografii s dobovou oficírskou čepicí a knírem. Kombinací zdánlivě neslučitelných prvků vytváří Jan Hendrych jak portrétní sochu konkrétního člověka, tak především podobiznu historické spojitosti města Teplice s avantgardním směrem – dadaismem.
Socha je odlita z vysoce kvalitního francouzského betonu fondu, který lze patinovat tak, že připomíná bronz. Dynamický rukopis Jana Hendrycha odkazující k inspiraci barokními sochami koresponduje s barokní architekturou Zahradního domu i morového sloupu Nejsvětější trojice, který je vidět od plánovaného místa v těsné blízkosti Zámeckého náměstí, kde má být socha osazena. Neideologický, hravý a až humorný nádech sochy pak kontrastuje s faktem, že na stejném místě byla roku 1971 osazena socha „prvního dělnického prezidenta“ Klementa Gottwalda od sochaře Josefa Malejovského.
Zdroj a foto: Město Teplice. Na fotografii Jan Hendrych
Text: Vendula Fremlová
